DIPAČÁPI na táborech
19. – 24. července 2015
Již čtvrtý rok patří neodmyslitelně k našim divadelním prázdninovým aktivitám kočovné putování po letních dětských táborech – samozřejmě že s nabídkou našich představení a dalším hrovým programem pro táborníky. Od těch tří předchozích se letošní cestování lišilo tím, že poprvé na tuto štreku vyrazili DIPAČÁPI .
Hned první letošní byl přímo obr tábor pro 530 dětí, v blízkosti městečka Plasy. Naskočili jsme do rozjetého rychlíku a hned první půlden zahráli pro plné osazenstvo tábora 3 představení, (tedy každé cca pro 180 diváků). I přes třiatřicetistupňové vedro a ne úplně ideální hrací prostor - „párty stan“, (který se těžko zatemňuje, je v něm ještě větší vedro než venku a nacpat tam 180 lidiček, ideálně aby všichni viděli se daří jen kombinací dobré vůle a čarování) se podařilo udržet malé diváky v pozornosti a napětí, jaké si jen herci mohou přát. Třetí, večerní představení pro nejstarší oddíly, se již odehrávalo v mnohem příjemnějším prostředí -místní táborové jídelně a navzdory tentokrát pubertálnímu věku diváků se setkalo s ohromným ohlasem. Diváci opakovaně vytleskávali naši hereckou partu a zbytek večera a pak druhý den až do ranního odjezdu všichni DIPAČÁPI zažívali postavení celebrit, včetně podpisových akcí, organizovaných malými divačkami.
Druhý den a (každý další) den na táborech ovšem začíná balením a nakládáním do aut. Před námi je další tábor – jede se dál.
Tábor s názvem Krušnohor ležel na břehu řeky Střely hluboko v údolí pod vesničkou Strážiště. Již cesta tam byla rozhodně dramatická; po krkolomém sjezdu lesní cestou – necestou nás čeká ještě brod! Skutečně k mému nemalému překvapení auta na tento tábor projíždí vodou! (což jsem po delším přemlouvání nakonec riskla taky…) Teprve pak staneme v příjemné lesní chatičkové osadě, kde nás vítají sympatičtí vedoucí a 124 táborníků. Hrací prostor je tentokrát velká vybetonovaná ze tří stran krytá hala. Se zatemněním si DIPAČÁPI dají náležitou práci a výsledek je k nepoznání; jsme prostě v takovém – sice přece jen malinko betonovém – ale divadle. Po obou představeních opět příjemný potlesk (i když ne tak mohutný jako předchozí den), svítící oči diváků a poděkování od vedoucích. Užíváme si to.
Třetí letošní tábor tábor u městečka Kralovice má 180 dětí). Opět na nás útočí letošní vedro, kterého se nezbavíme ani v úzké táborové klubovničce kde podvakrát cca pro 100 lidí (včetně vedoucích) hrajeme svá představení. Je to asi něco, jako byste hráli v sauně – ale diváci se přesto dobře baví! (… A jak by se teprve museli bavit, kdyby bylo o 10 - 15 stupňů méně!!)
Čtvrtý tábor - záchranářský u městečka Bezdružice má bazén, do něhož DIPAČÁPÍ smečka hromadně vrhá sotva stačí doznít ona velebená slova „Jestli máte chuť, tak si tam taky skočte…“ Hrací prostor je rovněž dokonalý. Je tam jakási tělocvična, chládek a protože tábor svých 88 svěřenců rovněž rozděluje na dvě poloviny – opět mladší a starší partu, hrajeme pro komorní osazenstvo 50 diváků, kteří navíc (díky využití jeviště pro diváky k vytvoření stupňovitého hlediště luxusně vidí. Obě představení tomu odpovídají až na vysílačky záchranářských vedoucích (které občas zcela nezbytně musí podat ostatním vedoucím hlášení o organizačních záležitostech) nikdo ani nedutá. Druhý den ráno se nám ještě záchranáři chtějí pochlubit svým programem – a tak těsně před odjezdem na další tábor sledujeme ukázku záchranné akce při dopravní nehodě za spolupráce hasičů, záchranky a policie.
Pátý tábor – zase úplně jiný než ty předchozí je Ranč v údolí (Černošín). Mají tu koně, ovce a nespočitatelné množství psů. Někteří DIPAČÁPI využívají pozvání k projížďce na koni. Je to pro nás celkově odpočinkový den, protože hrajeme jen jedno večerní představení v otevřené táborové jídelně za zvukového doprovodu hned vedle plynoucí řeky. Dětí v táboře je 120, takže spolu s vedoucími nacpáno asi 130 diváků.
Čeká nás poslední letošní tábor - Roželov. Podruhé se na své cestě setkáváme s bazénem, jsme pozváni i na horolezeckou stěnu, což na rozdíl od volejbalového hřiště DIPAČÁPI nakonec nevyužívají. Odpoledne a večer hrajeme zase dvě představení a je patrné, že každodenní hraní je znát na každém z našich herců. Obě dvě představení tohoto dne patří k těm nejlepším, co kdy DIPAČÁPI zahráli.
Závěrečný večer naší cesty se nese opět v družném posezení s místními vedoucími , ale na nás již doléhá konec putování a návrat k civilizaci (pozor – každý den jsme se myli, ba sprchovali! Někteří z nás i dvakrát!) Naposledy všechno sbalit, narovnat, rozhlédnout se… A co za rok?
Za rok? No určitěěěěěě!
Tak jo !!