DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

2013 - 2014

Soukání – Ostrov nad Ohří
2. – 6. května 2013

Představení  Zajíc a sovy nám zajistilo pozvání  na velmi prestižní výběrový festival s mezinárodní účastí, které se koná každé dva roky v Ostrově nad Ohří pod názvem SOUKÁNÍ.

Zažili jsme úžasné 4 dny. Všemu hezkému sice předcházela dramatická cesta, kdy nám kvůli dopravní nehodě v Praze ujel autobus z Karlových Varů a my s kufříky na kolečkách a další výbavou statečně kodrcali přes dlažky (za odpovídající zvukové kulisy) celým městem k jiné zastávce. Pak už nás ale čekalo jen to příjemné; kaleidoskop zážitků a dojmů z představení, mezinárodních divadelních seminářů, z nových zahraničních kamarádů, se kterými byli DIPAČÁPI velmi brzy jedna ruka…

 

Na festivalu si totiž nejen soubory předvedly navzájem svá představení, ale jejich členové se setkávali i v řadě praktických divadelních seminářů. DIPAČÁPI tedy trávili čas ve společnosti Britů, Rakušanů, Izraelců, Rusů a Arménců. 

DIPAČÁPI  v Castellana Grotte

Když k nám začátkem února dorazila zpráva, že soubor DIPAČÁPI a jeho představení  „Zajíc a sovy“ byl navržen Sdružením pro tvořivou dramatiku,  a Českým národním střediskem mezinárodní nevládní organizace amatérského divadla AITA/IATA doporučen k reprezentaci ČR na zahraničním festivalu v jižní Itálii, zavládl mezi jeho členy stav euforie. Všichni se totálně zjančili a už se chystali balit. Jenže tak jednoduché to zase ještě nebylo. Museli jsme čekat více než měsíc na potvrzení italské strany a zprávu o konečném zařazení do programu.

Všechno nakonec dobře dopadlo a tak jsme ve středu 8. května stanuli ve 4.20(!) ráno na ruzyňském letišti.

A pak už se vše odehrávalo jako ve snu –jen – jak už to bývá – příliš krátkém!

Na letišti v Bari na nás čekal malý mikrobus s panem řidičem, který rozuměl a hovořil pouze italsky….a my začali opět komunikovat …cizojazyčně J!

V Bari nás ale vítala naše dobrá víla „Maruška“ s vlastnoručně upečenou bábovkou (která v nás neuvěřitelně rychle zmizela). Maruška naštěstí pochází z Česka, v Itálii žije 30 let a tady nás celé 4 dny věrně provázela. Naším hlavním programem byl samozřejmě divadelní festival, ten ale probíhal vždy v odpoledních a večerních hodinách. Dopoledne nám italští organizátoři a Maruška ukazovali všechny pozoruhodnosti v okolí. Navštívili jsme místní dinopark, 2 km dlouhou krápníkovou jeskyni (po které má městečko Castellano Grotte své jméno) s obrovskými podzemními dómy či nedaleké Alberro Bello  s podivuhodnými domky zvanými trullo. Ochutnávali jsme místní speciality  a každý den vyrazili nejméně jednou na úžasnou pravou italskou zmrzlinu. Zážitkem pro nás suchozemce byl samozřejmě výlet k moři, kde jsme se nejen vykoupali, ale taky společně proplouvali mořské skalní jeskyně.

Ovšem nejpozoruhodnější na celé akci byla skutečnost, že členové našeho souboru bydleli po dobu festivalu v italských rodinách. Každá hostitelská rodina měla nejméně jedno dítko ve věku blízkému našim DIPAČÁPŮM (…většinou více dětíJ…)a k hostění českých divadelníků se již dříve dobrovolně přihlásila. Všichni si tedy opravdu mohli vyzkoušet bydlet a žít po italsku a poznat to, co se jinak turistům jen těžko podaří. Jak že se domlouvali? S rodiči a babičkami nejčastěji rukama- nohama, s italskými dětmi většinou oboustranně pilně trénovali angličtinu. Rozuměli si však nakonec úžasně. Jak dny plynuly, chlubili se Italové svými českými slovíčky ba i větami, a některé naše děti se zase naučily řádku italských slovíček. A kamarádství se prohlubovala …J Ke konci našeho pobytu už běžně chodili naši italští přátelé spolu s námi a naše 15členná parta se tak rozrostla zhruba na trojnásobek

Pilně jsme sledovali italská představení. Byla většinou veliká: výpravou, kostýmy i počtem členů v souborech, který v jednom případě měl i přes 100 členů! Dominoval žánr muzikál; téměř žádné vystoupení se neobešlo bez písní a tanců. Ke všemu se hrálo v divadelním sále pro 500 diváků. Protože však hlasově obsáhnout takový prostor je náročné i pro profesionály, na jevišti byly umístěné jakési „ktrčí hromádky“  - to byly mikrofony – které ovšem snímají a zveličí i malé zavrzání židle…. Byla v nás malá dušička! Jak tady přijmou našeho „Zajíce“, který je tak moc jiný? Jak to zvládneme my? Hráli jsme, jak nejlépe umíme. Vstřícní Italové nás podporovali – zejména „naše“ italské rodiny, které ovšem na představení přivedli též řádku dalších kamarádů i příbuzných. (Chtěli se prostě pochlubit těmi „svými“ Čechy). Když pak naše představení dostalo cenu (neboť Italové si na rozdíl od českých dětských festivalů na ceny potrpí) za nejlepší dívčí herecký výkon v hlavní roli  - DIPAČÁPKA Diana Dittrichová - naši Italové jásali ještě hlasitěji a mohutněji než my (což vzhledem k jejich počtu i temperamentu bylo docela snadné) J!

Než jsme se nadáli, už jsme byli zase nad oblaky –ovšem tentokrát v letadle směr Praha.

Teď  se probíráme množstvím fotografií a říkáme si „nezdálo se nám to náhodou?“ Kromě množství zážitků jsme si přivezli i kontakty na nové kamarády i jejich rodiny, které nás tak úžasně na těch pár dnů přijaly za své.

Nezbývá než poděkovat všem, kteří nám těch pár báječných dnů umožnili – mezi jinými i místnímu úřadu ve Zličíně za jeho podporu.

 

aktualizováno: 08.07.2016 13:14:12